Multikulturalismus a nemocná společnost

16. 12. 2010 12:00:00
Kritické zhodnocení současné snahy o odmítnutí zdánlivě nefunkční multikulturní společnosti. Píše se podzim roku 2010 a německá kancléřka Angela Merkelová na setkání s mladými křesťanskými demokraty pronáší projev, který se možná jednou bude citovat v učebnicích dějepisu. Zřejmě jako první představitelka některého ze západních demokratických států přiznala, že alespoň v Německu pokus o vytvoření multikulturní společnosti selhal.

Přibližně ve stejné době zahajuje francouzská vláda proces vyhoštění početné romské komunity do jejich domovů, tedy zejména Rumunska. Ve švédském Stockholmu vybuchuje v automobilu nastražená nálož a řada dalších plánovaných útoků je zmařena. Policie oznamuje, že se jednalo o útok radikálů v reakci na švédskou účast v Afghánistánu. V České republice probíhá ostře sledovaný proces s představiteli arménské mafie v čele s tajemným „vorem v zákoně“ Soghojanem.

Nemusíme se však věnovat pouze dění v roce 2010, stačí se vrátit časem skrz poslední desetiletí a sledovat zdařené i nezdařené pokusy o teroristické útoky ve Španělsku a Velké Británii, problémy se slavnými satirickými kresbami proroka Mohammeda v severských státech a řadu dalších důkazů toho, že teorie o možnosti začlenění menšin do západní demokratické společnosti dostává výrazné trhliny, nebo, jak míní Angela Merkelová, úplně selhala. Mnoho lidí dnes považuje za počátek konce ideje o multikulturní společnosti ono tragické úterý 11. září 2001, kdy provedla teroristická organizace Al-Kajdá útok na budovy Světového obchodního centra.

Ve skutečnosti byla tato idea mrtvá ještě dříve, než se ji západní společnost pokusila uvést do praxe. Problém totiž netkví ve způsobu, jakým se vlády snaží začlenit imigranty do společnosti, ale v podstatě fungování společnosti jako takové.

Svět je už po staletí a tisíciletí v zajetí myšlenky, že peníze a bohatství činí člověka šťastným. Naši předci vybudovali společnost, která považuje bohatství za nejmarkantnější důkaz lidského úspěchu, lidskou chudobu pak za běžnou věc a výsledek „přírodní loterie“. S posměchem hledíme na kmenová společenství, která žijí v absolutní chudobě (alespoň podle dnešních měřítek) v amazonské džungli, v Egyptě si vykračujeme v padnoucím oděvu chudinskými čtvrtěmi Káhiry, do Severní Koreje jezdíme sledovat tamější chudobu a ještě o tom natočíme film. Střet západní kultury s kteroukoliv jinou, více či méně vyvinutou kulturou (sic!) skončí pokaždé pro turistu jedním zásadním ponaučením, které naší společnost pouze posouvá dále do marastu – máme se lépe, u nás je bohatství.

Dokážeme léčit antibiotiky takové nemoci, které jsou v Africe považovány za smrtelné, a naše kojenecká úmrtnost je ve srovnání s ostatním světem směšně malá. Z bran našeho školství vychází každý rok kvanta titulovaných studentů, kteří pak nosí domů pravidelnou výplatu, létáme, jezdíme v automobilech, jakýkoliv druh kultury máme na dosah roku a jíme šťavnaté ovoce i během nejtužších lednových mrazů.

Vidina tohoto druhu bohatství, které světu prezentujeme jako to jediné správné a vedoucí ke štěstí, pak každoročně vyrve z kořenů vlasti statisíce, ba možná miliony migrantů, kteří překonávají tisíce kilometrů cestou za novým domovem a příslibem štěstí.

Jenže naše společnost ve skutečnosti není šťastná a migranti to brzy zjistí. Cena za toto imaginární štěstí je příliš vysoká.


Naše zdravotnictví poznává nemoci, o kterých křováci nikdy neslyšeli – namátkou deprese, křivá záda z neustálého sedění u počítače, obezita a rakovina plic. Dětí se rodí stále méně, protože je pro matky přednější kariéra, než potomstvo. Naše školství generuje vzdělané vysokoškoláky, ale na bezesporu úctyhodná zaměstnání, jako jsou učitelé, lékaři, ale i dělníci či řemeslníci klade stát směšně malý důraz a nedokáže absolventy středních škol přimět studovat i něco jiného, než na trhu práce bezcenné humanitní předměty nebo přebytky trpící práva a ekonomii. Jeden let letadlem za dovolenou na přeplněné pláži se nesmazatelně projeví na životním prostředí, nekonečně zacpané silnice generují jen další stres a úmrtí v autonehodách, naše planeta díky našemu imaginárnímu bohatství chátrá.

Do takové společnosti migranti přicházejí a zde je jim nabízen lepší život.

Nesmíme se divit, že teorie o multikulturní společnosti nefungují. Když nefunguje společnost jako taková, nemůžeme se snažit o implementaci dalších kultur a jejich přizpůsobení té naší – to spíše my bychom se měli zastydět a začít pracovat na sobě, než odsoudíme ostatní kultury jako nepřizpůsobivé.

Jediný, kdo je na celé Zemi nepřizpůsobivý a v konečném důsledku zaostalý, jsme my sami.

Probuďme se.

Autor: Radek Hlaváček | čtvrtek 16.12.2010 12:00 | karma článku: 16.43 | přečteno: 2012x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 165 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 129 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 232 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2048
Student Právnické fakulty UK, člen Krajského výkonného výboru ČSSD v Praze a Obvodního výkonného výboru ČSSD v Praze 3, I. místopředseda Mladých sociálních demokratů v Praze.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...