Jako sociální demokraté bychom měli říct ne spolupráci s komunisty

Za těch více jak sto třicet let existence se sociální demokracie s komunisty nespočetněkrát utkala v soubojích o přízeň levicových voličů a i samotné místo na slunci. Vítězství střídaly porážky, tu zatím největší a doposavad poslední z roku 1948, během které sociální demokracie selhala jako strážný pes demokracie, následovaly čtyři desítky let zákazu a poroby „uvědomělejšími“ soudruhy. V dnešní době bychom si my, sociální demokraté všech věkových kategorií, neměli uvědomovat pouze ty „pro“ v otázce spolupráce s komunisty, ale i „proti“ a nikdy bychom neměli podlehnout iluzi, že komunisté jsou naši spojenci. Nikdy nebyli a nikdy nebudou!

Česká televize

Po úspěchu komunistické strany v krajských volbách a prvním kole voleb senátních se vně a pomalu i uvnitř sociální demokracie opět naplno rozproudila debata nad věčnou otázkou, na kterou nejspíš neexistuje správná odpověď. Mají sociální demokraté v rámci všech stupňů zastupitelské demokracie uzavírat otevřené koalice se zástupci Komunistické strany Čech a Moravy?

Za sebe tvrdím, že nikoliv.

Předtím, než vysvětlím můj osobní postoj k této problematice, se kterým se v žádném případě necítím být v rámci strany osamocen, pojďme si shrnout fakta, která rezonují v rámci každé debaty se zastánci spolupráce ČSSD s komunisty na všech úrovních, tedy zastánci zrušení tzv. Bohumínského usnesení z roku 1995, jež zapovídá sociálním demokratům spolupráci s extremistickými stranami.

Za prvé, žádná analýza, ani ta nejdůležitější ze závěru roku 2011, pro kterou ministerstvo vnitra oslovilo kromě odborníků i BIS, neprokázala, že by KSČM v současné podobě představovala pro demokratický právní stát, kterým Česká republika je, jakékoliv bezprostřední nebezpečí. Ačkoliv se nejedná o soudní verdikt a lze spravedlivě namítat, že z dlouhodobého pohledu jisté nebezpečí představovat může, přesouváme se zpochybňováním tohoto faktu do roviny spekulací. Další podstatnou skutečností, stojící v argumentaci proti tvrzení o kontinuitě KSČM s předlistopadovou komunistickou stranou je, že se komunisté opakovaně omluvili za činy, spáchané na obyvatelích Československa před rokem 1989, nejprve tak učinili v usnesení mimořádného sjezdu dne 20. prosince 1989, později pak v celé řadě politických deklarací.

Za druhé, Komunistická strana Čech a Moravy oslovuje významnou část voličstva, v krajích a výhledově i na celostátní úrovni počet jejich mandátů ve všech typech zastupitelských sborů tvoří či bude tvořit společně se sociálními demokraty dostatečnou většinu potřebnou k utvoření početně silných koalic. Výsledkem ignorování té části sborů, kterou na základě demokratických voleb obsadili zástupci KSČM, odstřiháváme tuto stranu jak od reálného vlivu na moc, tak i od spravedlivého naštvání obyvatel na ty, kteří převezmou břímě exekutivy. Laicky řečeno, kdo nic nedělá, nic nezkazí a preference komunistů tak na náš úkor dále porostou. V současné polarizované společnosti si případným odmítnutím utvoření koalice s komunisty zamezujeme cestu k převzetí odpovědnosti za další směřování České republiky, protože náš koaliční potenciál směrem doprava je od dob Jiřího Paroubka notně poškozen – a střed politického spektra v podobě např. Strany zelených vlastní vinou prakticky vymizel.

Nakonec je tu za třetí skutečnost, že programové průsečíky především v oblasti naplňování sociálních práv občanů tu mezi sociální demokracií a komunistickou stranou bezesporu existují a v dnešní době, kdy vláda provádí doslova likvidační kroky pro obyvatelstvo s nižšími a středními příjmy provázené doslova nechutným galapředstavením popravy politické kultury, tu existuje jasná společenská poptávka po změně, kterou čistě levicová koalice může představovat.

Tyto argumenty jsou dostatečně pádné pro ty straníky, kteří preferují onen pragmatický přístup k vládnutí a bez dalšího pro ně znamenají zelenou spolupráci s KSČM. Ti často svojí argumentací obhajují komunisty tak vehementně, že skoro až člověk musí ptát, proč tedy volit sociální demokracii, když to samé dostane volič od komunistů a jejich účast v koalici je tak potřebná. Já se osobně řadím k těm druhým. Těm, kterým není lhostejné cosi, abstraktně zvané slušnost a ideály, těm, kterým záleží na tom, jak vypadá image sociální demokracie ve vztahu k minulosti celého státu i její vlastní, jak vypadá naše značka v očích té části společnosti, pro kterou komunistická strana představuje z historického pohledu to negativní na české politické scéně. Těm, kterým slova jako je humanismus, lidská práva, demokratický právní stát nepřipadají jako něco, co může být překryto akutní potřebou nalézt koaličního partnera za každou cenu.

Nikdy nebudu s to komunisty považovat vzhledem k jejich bezmeznému populismu a pokrytectví za naše přirozené koaliční partnery a nejsem a ani nebudu moct být nadšen ve chvíli, kdy s nimi koalice vznikají, protože to považuji za rezignaci na snahu nalézt vzhledem k našim ideovým východiskům koaliční partnery směrem k politickému středu a tento politický okruh podporovat. Nejspíše nikdy nebudu schopen jim uvěřit, že se nadobro rozešli s bolševismem a ctí bez výhrad ústavní pořádek České republiky, protože, ač nejsem primitivním antikomunistou a problematice totality se věnuji, nelze zapomenout na to, jak bez mrknutí oka v minulosti čelní představitelé této strany znásilnili podstatu demokratického právního státu, pošlapávali lidská práva a upírali občanům svobodu. A že je k těmto personám stále něco pojí, dokládá i skutečnost, že dodnes kladou věnce a květiny k hrobu Klementa Gottwalda.

Nikdy bychom neměli během uvažování o koalici s komunisty podlehnout těm argumentům, které jsem výše uvedl a zapomínat v rámci boje proti pravici a jejich zhoubnému modelu štíhlého státu na klíčové hodnoty sociálnědemokratického hnutí, které oni v minulosti pošlapávali.

Pokud vznikne jakákoliv spolupráce s komunisty, ať už na obecní, krajské nebo celostátní úrovni, budu s takovou spoluprací z výše uvedených důvodů nesouhlasit a budu v rámci své činnosti v sociálnědemokratickém hnutí, tedy České straně sociálně demokratické a mládežnické organizaci Mladých sociálních demokratů požadovat, aby bylo důsledně naplňováno tzv. Bohumínské usnesení, případně bylo toto usnesení aktualizováno a dále byly naplňovány hodnoty demokracie, práva a slušnosti ve vztahu k ostatním politickým subjektům v ČR. V případě, že přesto dojde k uzavření koaličních smluv, budu od odpovědných orgánů požadovat, aby byla taková spolupráce doplněna smlouvou, ve které se komunisté zaváží dodržovat zájmy chráněné ústavou a opět deklarují, že se necítí být jakkoliv spojeni s děním v Československu před listopadem 1989 a toto období plně odsuzují. Je samozřejmé, že budu vyžadovat kontrolu plnění takové smlouvy a neustály dohled nad činností KSČM.

Nedůvěřuj a pokud i přesto důvěřuješ, prověřuj.

Autor je místopředsedou Krajského klubu Mladých sociálních demokratů v Praze
a členem ČSSD